20. 10. 2011, 17:00

Perla Sibiře a Zlaté hory

beseda s Jaroslavou Kubešovou. Připraveno jako Křeslo pro hosta ve spolupráci s „Polárníky“ (předn. sál W. Churchilla 3 - pro nečtenáře jednorázová návštěva knihovny 20 Kč)

plakátek k akci (pdf, vel. 740 kB)

Vyprávění z let 2006 a 2008, kdy jsme s baťohem na zádech poznávali ruskou náturu, kuchyni a hlavně přírodu. Bylo nás pět, každá výprava trvala 6-7 týdnů, dopravovali jsme se Transsibiřskou magistrálou.
Bajkal – křišťálová perla Sibiře, největší zásobárna pitné vody, nejhlubší a nejstarší jezero na Zemi. V jeho vodách žijí sladkovodní tuleni, skoro průsvitné ryby golomjanky, houby rodu Lubomirskia a mnoho dalších jedinečných organismů… Na březích spíše než na burjatské rybáře narazíte na projevy jejich pološamanského náboženství – burchanismu. Rusové s oblibou říkají: „Kdo nebyl u Bajkalu, nebyl na Sibiři…“
Altaj – je nejvzdálenějším pohořím od moře a zároveň nejvyšším bodem širé Sibiře. Právě tady pramení veletoky Ob a Jenisej. Odsud se získává léčivé mumio, v sutích pobíhají pišťuchy, v lesích zraje rybíz, kvetou pivoňky. Můžete zde narazit na pradávné postavy vytesané z kamene i na velbloudy ve vnitrozemských stepích. A kdesi vysoko nad tím vším ještě obchází sněžný levhart. V roce 2008 se nám v Altaji poštěstilo sledovat úplné zatmění Slunce.