28. 11. 2012 - 8. 1. 2013

ČESKÝM STŘEDOHOŘÍM a ještě kousek dál

kolekce fotografií Martina Veselého (Velká Hradební 49, přísálí - vstup volný)

plakátek k akci (pdf, vel. 368 kB)

Martin Veselý; Narodil se v roce 1975 v Ústí nad Labem, kde na Univerzitě J. E. Purkyně vystudoval Kulturně historickou regionalistiku a následně pokračoval v doktorském studiu na Univerzitě Hradec Králové. V současné době působí na Katedře historie FF UJEP jako odborný asistent. Zabývá se moderními dějinami, především obdobím existence tzv. sudetské župy v letech 1938-1945. Je autorem několika monografií, mezi nimiž jsou např. Vojenské dějiny Ústecka (2003), Hvězdy nad Krušnohořím (2005) nebo nově vydaná habilitační práce Sudetská župa jako protiletecký kryt Říše? 1939-1945. Mimo historie je jeho dlouholetou zálibou fotografování; zejména krajinná fotografie Čes kého středohoří. Po několika výstavách na začátku milénia na hradě Grabštejně, v Rumburku a v Ústí nad Labem a propagační knize fotografií ústecké univerzity Univerzita Českého středohoří z roku 2010 se svými fotografiemi vrací po jedenácti letech do SVKUL, kde tehdy pracoval.

"Ze tří oken hledím od pevnosti kolem přes Boušovice, Doxany, Budyň, Libochovice, Třebenice, Košťál, Mlikojedy až k Radobylu, a Hanžburek – náš svatý Hanžburek mi kouká všemi okny až do postele nechť ji postavím kde chci, a ten černý Košťál na obzoru plamenného nebe při západu slunce, a ty modré hory – a ta rovina – ty skupiny stromů po ní – a ty vinice kolem, v ních ty bílé domky – a to Labe pode mnou – a Hanžburek. Eduarde to musíte vidět, to se nedá popsat." Často si na tato slova Karla Hynka Máchy vzpomenu, když se toulám Českým středohořím. Je jedinečn&eacu te;, nezapomenutelné a neopakovatelné ve své proměnlivosti, dramatičnosti i poetičnosti. Zůstává jím, i když sousedí s měsíční krajinou povrchových dolů, i když jej proťala dálnice, i když mnohé jeho vrchy poznamenala těžba, i když obklopuje města poznamenaná průmyslem a minulými desetiletími problematického historického vývoje. Stále se do této krajiny dávno vyhaslých sopek rozdělené hlubokým kaňonem Labe vracím a snažím se objektivem fotoaparátu zachytit její proměnlivou podobu i prchavé nálady. Snad je nějakým způsobem pocítí i návštěvníci výstavy.